2. června 2017 se žáci 8. tříd zúčastnili exkurze do Osvětimi. Tady jsou postřehy některých z nich:

Všichni jsme tam šli s tím, že se tam děly neuvěřitelné věci, ale nikdo nečekal, že to bude až tak hrozné. Nejvíce mě zasáhly fotky dětí, na kterých se dělaly pokusy.

Sára Sendlerová

U jedné zdi nám paní průvodkyně vyprávěla příběh pětičlenné rodiny, kterou postupně od nejmenšího dítěte zastřelili. Chvilku jsem je i u té zdi viděla. Bezbarvé, vyhladovělé, čekající na smrt.

Barbora Krečmerová

Když jsem si představila, že se tohle opravdu stalo, ukápla mi slza. Takové mučení si nezaslouží nikdo.

Monika Světlíková

Udivuje mě, že to vůbec lidé dopustili. Fašisté si v klidu hodovali ve svých vytopených domech, zatímco ti bezdůvodně uvěznění doufali, že se dožijí dalšího dne.

Marie Židková

Jakmile jsme přišli na místo, kde byly staré poničené kufry, brýle, vlasy, botičky malých dětí, pocítila jsem strašnou nespravedlnost, skoro až agresi. Nemohla jsem se smířit s tím, že se to vůbec stalo.

Ema Bohdalová

Uvědomila jsem si, jak se máme dobře a že si máme vážit toho, co máme.

Veronika Kukelková

Z obrázků nebo filmů nikdy nezažijete tu atmosféru, jako když stojíte uprostřed všeho toho zla.

Kateřina Štorková

Podle mě by to měl vidět a zažít každý.

Eliška Rašová

Měli jsme milou paní průvodkyni, která nám vše vyprávěla s citem a dojemně.

Veronika Hrková

Z výletu do Osvětimi jsem byla smutná, ale jsem ráda, že jsem to viděla.

Nora Flaume

Nejhorší byla plynová komora a hromada vlasů a bot.

 Sára Krsáková

Vidět malé dětské botičky a představit si, co se s jejich majitelem stalo, chce opravdu silný žaludek.

Tomáš Till

Lidé si mysleli, že se jdou sprchovat, ale místo vody jim pustili plyn.

Daniel Ivanco

Myslím, že se nás to všech hodně dotklo a už nebudeme plýtvat slovem HRŮZA.

Hedvika Růžičková